Díl 1. – Z Kavosu do Fisherman’s Cabin
Korfu (řecky Kerkyra, Κέρκυρα) je Řecký ostrov v Jónském moři, na který jsem se vypravil říjnu 2019. Cílem bylo projít 220 km dlouhý trail vedoucí z nejjižnějšího cípu ostrova až na jeho severní konec.
Doprava tam a zpět
Na vídeňské letiště jsem dorazil vlakem z Brna už v sobotu, protože let na Korfu odlétal neděli 6. září v 5:45, takže jsem se rozhodl přespat na místě.
Kempovat „nadivoko“ se dá všude, jen je třeba pozdě přijít a brzy odejít. To bylo v tomto případě splněno na 100%.
Na letiště jsem přijel o půl deváté večer, než jsem našel vhodné místo v parčíku u letištních garáží vhodné místo kryté stromy, bylo po deváté a budíka jsem si natočil na 3:30. Ve čtvrt na pět už jsem na přepážce odevzdával bágl na check-in přepážce.
Pro check-in zavazadlo jsem se rozhodl, abych opět nepřišel o nůž, ale jak se dočtete dále bylo to skoro zbytečné opatření. 🙁
Z Korfu jsem letěl opět do Vídně a vlakem pak zpátky do Brna.
O trailu
Corfu trail vytvořila Hilary Paipeti v roce 2001. Jeho oficiální stránka je http://www.thecorfutrail.com a jejího průvodce lze v elektronické podobě objednat na http://www.corfutrailguide.com za 10€.
Přiznám se, že mě průvodce trošku zklamal a tak jsem částku bral jako příspěvek autorce trailu, která udělala obrovský kus práce a o značení a aktualizaci trailu se nadále stará.
Trasa vede z městečka Kavos na jižním cípu ostrova a končí v Agios Spiridon na severu.
Jedna varianta měla část trailu mezi Kalami a Barbati, který jsem šel samostatně a popisuji ho dále.
Etapy
1. den – Kavos > Lefkimmi
Na letiště ve městě Korfu na ostrově Korfu jsem díky brzkému odletu z Vídně a časovému posunu (na Korfu platí v létě CET+1h) dorazil v 8:35 a pěšky se vydal na autobusové nádraží. Po snídani z místního bufetu jsem sedl na autobus do Kavosu. Na konečné stanici jsem vystoupil společně s dalšími cestovateli a protože jsem měl před sebou 19 kilometrů a neváhal jsem se nasnídat ještě jednou v místní restauraci a naplnit camelbag vodou.
Po krátké konverzaci s obsluhou jsem vyrazil na trasu, která vede chvíli na jih a na mysu Asprokavos se stáčí na sever. Směr trailu z jihu na sever má výhodu v tom, že máte sluníčko v zádech. To jsem ocenil i v říjnu, ale v létě je to zásadní.
Korfu sice leží v subtropech, ale je tu poměrně velká vlhkost a prší častěji než jinde v Řecku. Rozestavěné domy bez střechy (nižší daň) běžné jinde v Řecku tu nenajdete. Pršelo den před mým příjezdem a na cestě to bylo stále ještě znát.
První zastávkou na cestě je Monastery of the Blessed Virgin Mary. Ruina pravoslavného kláštera je stále ještě navštěvovaná věřícími.
Další cesta trailu sbíhá k moři kde si výletníci ještě uživají podzimní řecké sluníčko a někteří se koupou – včetně mojí maličkosti.
Na pláži potkávám své známé z autobusu.
Holandská „babičku“, když jí prozradím svůj plán na ubytování pod širákem, lituje, že si nevzala spacák a vypadá, že by se připojila. Cestou po pláži přispívá svým dílem k boji proti za čistotu moří a sbírá plasty – úctyhodná žena.
Česko-mexický pár se mnou letěl z Vídně a následně sdílel autobus do Kavosu. Chvíli klábosíme a pak se vydáváme na cestu. Přestože cestovali z Prahy celou noc, tak poté co si na pláži odpočinuli vyrážejí a už je neuvidím.
Od moře stoupám do kopců. V baru Bella Vista ve Sparteře potkávám opět holandskou babičku Kateřinu a další český pár. Na Korfu se přesunuli za teplem. Podle vlastních slov jezdívali dřív na Kanáry, ale tam prý zakázali kempování na divoko pod velkou pokutou a navíc po nich šli místní pašeráci. Celý problém prý začal tím, že jim dva kluci, kteří se na podloudnictví podíleli, ukradli mobil. To byla chyba, protože jiný jejich kamarád byl pod dozorem policie a kvůli tomu byl i jejich mobil odposloucháván – inu krást se nemá. Šílená historka.
Po rozloučení pokračuji olivovými háji se spoustou kvetoucích krokusů. Do městečka Lefkimmi přicházím v podvečer a hladov usedám v jedné z místních restaurací na romantickém nábřeží k večeři. Stifado i červené víno jsou výborné.
Značení trailu Krokusy Stifado Lefkimmi
Po jídle se v nadcházejícím soumraku vydávám k dnešnímu bivaku.
Znaven po cestě a patnácti hodinách na cestě ulehám pod korunou olivy a nebem plným hvězd. Babička Kateřina by byla u vytržení. 🙂
2. den – Lefkimmi > Agios Georgios
Ráno snídám ze zásob v místě bivaku a vnitrozemím se vydávám na cestu zpět k západnímu pobřeží Korfu. Cestou zobám ostružiny, které jsou oproti naším poloviční a mají mnohem méně šťávy. U stavení jsou ještě tu a tam vidět pozdní hrozny. Na sušších místech je cesta provrtána vstupy do mravenišť.
Ostružiny – velikost do 1 cm Dozrávající olivy Mraveniště v cestě. Poslední hrozny
Když vyjdu z olivových hájů, otvírá se přede mnou pohled na navazující pláže, podél kterých přicházím do městečka Agion Georgios.
Vykoupu se, tenisky schovám a vytáhnu sandále. Po plážích se nejlíp chodí bosky po písku na hranici s mořem.
V Agios Georgios obědvám v pobřežní restauraci. Z mraků, které se na to už dlouho chystaly, začíná padat déšť. Přehodnocuji plány a vydávám se k ubytování, které mi doporučila paní v taverně. To vypadá pěkně, ale mimo rozpočet 40€ je v tuto dobu poměrně hodně, přestože drobně proší 🙂 . Po krátkém průzkumu na internetu nacházím apartmánek za půlku. Ještě si skočím koupit něco k jídlu a hupky do postýlky.
3. den – Agios Georgios > Ano Pavliana
Ráno je azuro a podél pobřeží se vydávám na cestu.
Trail tu vede mezi obrovskými dunami porostlými křovinami, které směrem k jezeru Korission postupně houstnou.
Slovní popis cesty v průvodci od Hillary tu není moc platný:
Keep going inland for a couple of minutes then, bearing left, carry on through the sporadic
juniper bushes (hard walking on the soft sand) until you hit a ‘wall’ of denser forest
made up of holm oak and evergreens…
Jdu podle cestiček mezi jalovci až ta kterou jsem si zvolil končí, kousek se vracím a podle GPS jsem blízko trailu. Vezmu to skrz jalovce a v roští nacházím výtis průvodce, který někdo v zoufalství odhodil jen deset metrů od trasy trailu 🙂 .
Na jezeře sídlí hejna ptáků a fotím plameňáky
U kanálu, který odtéká voda z jezera je rybářský domek a jeden z rybářů zrovna čistil sítě.
Už za Agios Georgios jsem zahlédl 2 děvčata, která šla zřejmě Korfu trail taky.
Jezero končí a opět vcházím mezi olivy. Mezi stromy jsou vidět sítě pro snadnější sběr plodů. Mimo sklizeň je mají Řekové většinou smotány do balíků a před sklizní je roztáhnou.
Ve vesničce Paramonas se stavuji v taverně Plori na večeři. Za chvíli přicházejí obě sympatické sestry z Německa a dáváme se do řeči. Na další cestě je potkám ještě několikrát a vyměňujeme si cestovní zkušenosti. Spí pod střechou a tak jim líčím výhody spaní v přírodě.
Zatímco děvčata zůstala spát ve vesnici, já si nadcházím a vystupuji do hor. Na Korfu je sympatické, že mají skoro všude rozvedeno vodovodní potrubí. Často mají u pozemku kohoutek, lze tak doplnit vodu a netahat zbytečně litry v batohu. Navíc jsou často v olivových hájích hasičské hydranty.
Na hřebeni vytahuji hamaku a chystám spaní. „Koupelnu“ mám přes cestu takže večerní hygiena je zajištěna a před spaním ještě fotím nádherný západ slunce.
4. den – Ano Pavliana > Ano Garouna
Po ranní hygieně u kohoutku jsem se vydal z kopce do vesničky Ano Pavliana a přidal se k místním gentlmenů před obchůdkem/kavárnou a dal si snídani.
Jak jsem procházel vesnicí, minul jsem odbočku, ale nelitoval jsem – místní truhlář a řezbář byl po ránu v plné tvorbě.
Cesta vedla dál z kopce mezi olivami a zahrádkami s krůtami, ovcemi a kozami.
Na kus řeči jsem se zastavil s řeckou babičkou, která si postěžovala na těžký úděl.
Ve Vouniatades jsem se stavil v krámě na pivo pokračoval dál do vnitrozemí.
Ve Stroggili mají olivu starou až 1200 let (podle odburníků z Drážďan).
Od kostelíku stoupám dál do kopce až k Kostasovu Bar „Walkers Point“. Z kopce nad ním je krásný výhled na severní polovinu ostrova a město Korfu.
Dávám si oběd a za chvíli dorazí moje německé kamarádky zase chvíli povídáme.
Malebné kostelíky jsou roztroušeny po celém ostrově.
Po obědě vyrážím dál přes údolí ke klášteru na kopci Agioi Deka Pantokratoras nad vesnicí Ano Garouna. Tady přeperu v klášterní zahradě tričko a vedle kapličky přenocuji.
5. den – Ano Garouna > Myrtiotissa Beach
Ráno ještě mrknu na ikony v klášterním kostele Agioi Deka Pantokratoras.
Na Korfu je ve vesnicích dost opuštěných objektů, některé jsou na prodej, jiné se rozpadají – příkladem je opuštěný lis na olivy v následující galerii.
Den končím kousek za naturistickou pláží Myrtiotissa Beach.
6. den – Myrtiotissa Beach > Fisherman’s Cabin
Ráno si skočím zaplavat a příjemně osvěžen vyrážím na cestu.
Obědvám v taverně Tristrato. Ta je můj tajný typ na Korfu. Leží lehce mimo trail zde. Ve vedlejší vesnici bydlí Hillary – autorka trailu. V taverně potkávám milé Angličany, kteří si na Korfu koupili domek, jezdí si ho opravovat a s Hillary se znají.
Původní dopravní prostředek – osel -už není moc k vidění.
Pitoreskní vesničky a příjemné kavárničky ale ještě existují hojně.
Navzájem se fotíme se skupinou Maďarů. Jó napot kívánok!
Cestou po skalách na mě juká ještěřice.
A o kousek dál hrdinní bicyklisté.
Pokud budete na Korfu, určitě navštivte Kostasovu tavernu Fisherman’s Cabin. Tento na první pohled mrzout je za svou fasádou velmi přátelský a jeho restaurace, ve které podává úlovky vlastní a dalších místních rybářů, funguje od roku 1971, kdy ji založil Kostasův táta. Manželka vládne kuchyni a umí ryby výborně upravit. K jídlu podávají místní víno.
Nakonec jsem přespal na terase taverny. Do zavíračky Kostas povídal o tom proč nepřecházet na euro, za co všechno může Andrea Merkel, jak chutná nadívaný drozd, čím ho ulovit, loveckých flintách a českých zbraních obecně. Kromě mé, už tak dost velkorysé, objednávky, do mě večer nalil ještě 3/4 litru vína na podnik a ráno řecké kafe a přidal buchtu – díky!
Určitě ho ode mne pozdravujte!
Vyprávění bude pokračovat v příspěvku Korfu trail – Díl 2. – Z Fisherman’s Cabin zpět to města Korfu
Jeden komentář u “Korfu trail – první část”