Když jsme měl jet minulý týden do Fürthu, řekl jsem si, že se stavím ve vedlejším Norimberku a cestou zpět otestuji skialpy na německé části Šumavy.
Norimberk
Norimberk je historické město ve Frankách a leží v současné spolkové zemi Bavorsko založené okolo roku 1000, Karel IV. zde na říšském sněmu uveřejnil svou Zlatou Bulu a bylo centrem německé renesance a Albrecht Dürrer byl místní rodák. Přestože zde NSDAP volby nikdy nevyhrála, konaly se zde nacistické sjezdy, za II. světové války byl téměř srovnán se zemí a po válce se zde konaly procesy s nacisty.
Samozřejmě jsem musel ochutnat známé bavorské pivo a grilované klobásky. Navštívil jsem proto místní hospodu Bratwursthäusle, okusil Rostbrawürste s křenem (můžete zvolit i zelí nebo bramborový salát) ochutnal místní piva Tucher Hefeweizen (to u mě zvítězilo), Tucher Altfranken Dunkel i Zirndorfer Landbier . Hospoda je stylová německá dřevěnice a dýchne na vás pohodová atmosféra. Jak jsem se dozvěděl od místního štamgasta, hospoda patří pivovaru Tucher a současný pächter (nájemce), který ji provozoval po generace, už nepřistoupil na zvyšující se nájem. Pokud máte tedy chuť provozovat hospodu v Norimberku, je to příležitost.
Fürth
Fürth je město sousedící s Norimberkem a je součástí aglomerace Fürth, Erlangen a Schwabach, která má celkem 1,2 milionu obyvatel.
Bavorské pivo mi zachutnalo a tak jsem pokračoval v ochutnávce i zde.
Vybral jsem lokál Grüner Brauhaus, což se ukázalo jako výborná volba – u stammtische se hraje vše od Vejvodovy Škoda lásky (v anglické verzi), přes německou brassmusik, anglické pub songy až po pěkně zahraný jazz s nádechy kletzmer. Výrazná je samozřejmě dechová sekce.
Klobásky mají výborné i zde. Místní specialitou je Männermarmelade mit roter Zwiebel, Gurken und Schwarzbrot (Chlapská marmeláda s červenou cibulkou, okurkami a černým chlebem). V poznámce na jídelníčku je psáno „wer’s net kennt, der fragt halt“ (kdo nezná, ten se holt zeptá) – je to vepřový tatarák. S klobáskovým předkrmem zasytí 🙂 a povzbudí žízeň: Grüner Bier, Grüner Naturtrüb (má můj hlas, trüb = zakalený), Rotbier (taky není špatný) a Sebalder Hefeweizen (klasika). U Urfränkisch Dunkel mi bohužel spletli objednávku a tak jsem měl Naturtrüb dvakrát – taky dobře :).
Böhmerwald
Po jednání se zákazníkem jsem se vydal zpět. Přespal jsem v Haidmühle (817 m.n.m.) na německé straně hranice DE/CZ/AT. Po sněhu ani památky. Utěšoval jsem se, že na hřebenech snad něco bude…
Dreisesselberg
Ráno vedla moje první cesta na Dreisesselberg – Třístoličník. Auto jsem nechal pod vrcholem. Sněhu byla nesouvislá vrstva, tak do 20 cm. Lyže tedy jsem nechal v kufru, pěšky vylezl na skalky a rozhlédl se všemi třemi směry – Bavorsko, Horní Rakousy a Čechy.
Na prostředním obrázku je cesta uprostřed protějšího kopce hranice CZ/DE. Na levé straně trčí suché pahýly bezzásahové zóny, na pravé je les o něco hustší – :o/
Kdyby byl sníh je to tu na tourenski super – bývalou sjezdovkou Dreisessel nahoru (nikdo vás nebude honit, že na sjezdovku s tuleními pásy nesmíte), Dreisessselberg, Plechy a zpět do příjemné hospody Dreisesselalm pod kopcem – snad příště.
Hochficht
Po zkušenosti z Dreisesselbergu jsem vsadil na jistotu – Hochficht (Smrčina).
Lyžařský areál je poměrně rozsáhlý. Začal jsem na Schwarzebergerabfahrt – na mapě označeno Parkovištěm, S pásy vystoupal na Zwieselberg, sjel dolů severní trasou a ze sedla začal stoupat Rehberg.
Asi v půlce mě odchytil uvědomělý Rakušan a nekompromisně informoval, že po sjezdovce se z bezpečnostních důvodů stoupat nesmí – přestože jsem se ukázněně šinul na hranici sněhu a lesa. Pokud by byl sníh, jdu samozřejmě lesem. Takto jsem rezignoval, sjel dolů, kde se vlekař slitoval, odvezl mě nohoru k nejbližší kase a koupil jsem si permici na 3 hodiny, které zbývaly do zavíračky.
Nakonec jsem toho nelitoval a užil si sjezdování. K2 Wayback 88, oproti verzi 84, kterou jsem vyzkoušel na novém sněhu na skialpakademii, nebyly na tvrdé sjezdovce tak suverenní. Uvidím jak se jim bude dařit v prašanu.
Nahoře na Hochfichtu jsem potkal postarší pár taky stoupající na pásech. Stařeček prohlásil, že se na sjezdovce se sice stoupat nesmí, ale že ho ještě nikdy nikdo neodchytil a permici si určitě kupovat nebude. Holt musím příště zapracovat na rakouské kamufláži nebo nechat narůst svůj bílý vous.
Když vleky skončily, vyšlapal jsem si ještě jednou Schwanzerbergabfahrt a užil si nádherný západ slunce z vrcholu.
Mitterdorf – Almberg
Cestou domů jsem se dopoledne ještě stavil v lyžařském areálu Mitterdorf pod kopcem Almberg (1139 m).
Oproti rakouskému Hochfichtu bylo v této německé části Šumavy o něco víc přírodního sněhu.
Vytsoupal a sjel jsem všechny 3 sjezdovky, včetně zledovatělé západní červené, na které jsem byl sám, protože nejel vlek :).
Prachatice a domů
Cestou oběd v historických Prachaticích a rychle domů.
