Přechod Tater

Na přechod Tater jsem se chystal už několikrát, ale kvůli obsazenosti horských chat jsem většinou zamířil jinam. Letos v září to vyšlo! Sice mi opět jedna chata chyběla, ale zabalil jsem spacák, žďárák a karimatku abych případně jednou nocoval venku a vyrazil.

Trasa

Trasa vedla z Starého Smokovce přes Zbojnickou chatu, sedlo Prielom, Polský hrebeň, Popradské pleso, Rysy, Morskie Oko, Kozia Przełęcz a Murowaniec do Zakopane.

Doprava tam a zpět

Z Brna jsem vyjel vlakem R 919 Brno-Královo Pole – 07:16 Olomouc hl.n. 08:52 a dále SC 241 Olomouc hl.n. 09:16 – Poprad-Tatry 13:19. Poslední jmenovaný měl zpoždění, takže jsem v Popradu nestihl Tatranskou „električku“ a musel počkat na další „šalinu“.

Pro cestu zpět z Zakopaneho do Brna jsem využil služeb Flixbusu s přestupem v Krakově.

Etapy

Starý Smokovec > Zbojnická chata

Ze Starého Smokovce jsem vyrazil, díky zpoždění vlaku, o hodinu později. Za krásného slunečného dne ale cesta ubíhala. Jak jsem stoupal vzhůru, tak se postupně ochlazovalo.

Pod Hrebienkom se navzdory hordám výletníků poklidně popásal srnec. Původně jsem myslel, že je vycpanej, ale pak se pohnul.

Těsně po západu sluníčka jsem dorazil na Zbojnickou chatu, kde se mi po dobré večeři a dvou točených spalo jako v bavlnce.

U chaty jsou venkovní záchody, kde by síla čpavku probrala i borce po KO :).

Zbojnická chata > Popradské pleso

V nádherném ránu – viz úvodní obrázek – vyrážím nahoru k sedlům Prielom a Polský hřeben. Nahoře jsou ještě zbytky sněhu, který napadl v týdnu,

Cestou míjím vodopády u Velického plesa a na Sliezskom domě doplním energii a tekutiny.

Cestou klesají mraky a občas drobně zamrholí.

Pokračuji po Tatranské magistrále okolo Batizovského plesa.

Pod Ostrvou potkávám dva kluky z Rakouska, kteří mi prozradili, že si včera rezervovali ubytování na polské chatě Morskie Oko. Nelením, dovolám se paní správcové, ta po úvodním pozdravu, který zvládnu v polštině, obratem přepíná hovor z angličtiny do češtiny a mám poslední chybějící rezervaci, o kterou jsem marně usiloval před měsícem. Jak mi následně tato milá a energická dáma vysvětlila, největší naděje na úspěch je 3 měsíce předem nebo last-minute.

Popradské Pleso > Morskie Oko

Ráno mě čeká nejvyšší bod tray – Rysy. Počasí se zlepšuje a jak vyleze sluníčko, hned je cítit, že bude krásný den.

Postupně stoupám svým klidným tempem – mám na to celý den – vzhůru a v klidu pouštím před sebe mladé nedočkavce. První drobné řetězy jsou ve výšce okolo 2000 m.n.m. nad Žabími plesy.

Kousek před nejvýše položenou autobusovou zastávkou na Slovensku dám tyčinku, doplním tekutiny a pokračuji nahoru na Rysy.

Vrchol je obležený, ale výhledy jsou nádherné.

Po zdolání vrcholu a odpočinku nahoře na Rysech mi zatrne při pohledu na sestup dolů po polské straně Rysů – cesta padá dolů po řetězech z 2 400 m.n.m. k Morksiemu oku o výškový kilometr. Cesta je obležená výpravami a na řetězech se střídají ti co se spouštějí dolů, s těmi co lezou nahori. Druhý den mi v hospodě moji známí Rakušané vyprávějí, jak to jednomu maníkovi uklouzlo a zůstal viset na řetěze za ruce. A to mě měli za horala, když jsem jim říkal, jak jsme byli v létě mojí drahou na Wilder Kaiser – odvárek :).

Cestou míjím polskou Trolltungu, kde se na střídačku fotíme s párem z Východních Čech, se kterým jsem se seznámil na Popradském plese.

Slečna hlásí, že jasně zelená je její oblíbená, ale na mě nemá :).

Chata nad Morskiem Okom je obležená denními výletníky, ale poté co se vrátí do údolí už je klid a dávám si polský bigos, pokecám s Hradečáky a jdu na kutě.

Morskie Oko > Murovaniec

Další den se počasí zhoršilo, mraky padají a mrholí. Pěkně spravedlivě – každý den jinak. S Rakušáky se znovu potkávám na PTTK chatě v Doline Pięciu Stawów Polskich a povídáme si o svých cestách a zkušenostech. Nahoru se jim nechce a jdou dál oklikou přes Roztoku – což později identifikuji jako dobrý nápad.

Ještě totiž netuším, jak vypadá Kozia Przełęcz. I za slunečna a sucha je to náročný přelez po řetězech, ale mokré skály a klouzající řetězy tomu dodávají dobrodružný rozměr. Pro mě nejnáročnější úsek a říkám si proč sem sakra sám lezu. Nahoře potkávám nějaké blázny, kteří pokračují na hřeben ( https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/orla-perc-orli-stezka-tatry-polsko-adrenalin.A170627_123119_kolem-sveta_hig ).

Rád je opouštím a celý roztřesený slézám dolů k Czarnemu Stavu, kde místní rybaří.

Večer v hospodě si dávám pivo s klukama z Třebíče. Marně se snažíme vysvětlit výčepní jak natočit pivo tak, aby mělo pěnu. Všichni polští hostinští točí pivo bez pěny, což je blbá kombinace s polským pivem, které nedosahuje české kvality – o to má ale vyšší prodejní cenu 🙁 .

Kluci jsou sympatičtí – škoda, že nový majitel zakázal hru na hudební nástroje – WTF!?! – vzpomněl jsem si na půlnoční království a prince Miroslava.

Murowaniec > Zakopane

Cesta do Zakopaneho je už v pohodový sestup podzimními Polskými Tatrami. Oproti Slovenské části mi připadají divočejší a, protože jsou to severní svahy, mají i víc vody.

Jako na většině mých výprav, ani zde nechybí nevěsta 🙂

Cestou do Zakopaneho se během mé služby nic zvláštního nestalo. Za zmínku stoji snad jen oběd a rezidence Jana Pavla II. v Zakopanem.